Markus Heitz - Trpaslíci

Fantasy literatury je dnes nepřeberné množství a hledat v ní tu kvalitní a na míru šitou přímo pro vás není jednoduché. Já mohu říci, že Trpaslíci rozhodně nejsou šití pro mě, je to kabát, jehož rukávy bych tahal po zemi. O to větší je pro mne zklamání, neboť tu mám další tři díly a nějak se mi do nich po tom prvním nechce.

Trpaslíci jsou klasickou heroickou fantasy a putování za zničením zla. Dílo mělo dle mého hlavně vykreslit trpasličí svět, představit nám jeho zvláštnosti a sílu. Alespoň já jsem si to od takto pojatého díla sliboval. Leč Heitz pro toto zřejmě není ten pravý, jeho jazyk je nezajímavý až nudný, a i když je čtivý, leckdy mám jako čtenář problém pokračovat. Do toho se přidává předvídatelnost a nalajnovanost příběhu samotného. Postavy někam míří a vůbec nepochybujete o tom, že tam také dojdou. Děj je prostý jakýchkoli zvratů, chybí mu moment překvapení a hlavně emoce. Postavy jsem si nedokázal zamilovat, mnohé pro mě byli jen loutkami plnícími předem daný účel. Život jim nebyl vdechnut. Když už se o to autor snaží, často svou snahu přehání, neustále dokola opakuje jedny a ty samé strachy či zvyklosti jednotlivých protagonistů románu a člověka to po chvíli začne až otravovat. V některých trpaslících jsem dokonce viděl spíše lidi či hobity. I jednotlivým místům, na která se postavy během svého putování dostanou, chybí ona pomyslná jiskra.

Je velká pravděpodobnost, že dám trpaslíkům ještě šanci a budu doufat, že se druhý díl povedl alespoň o trochu lépe.

Hodnocení: 40%

Ljuben Dilov - Let Ikaru

Pro mě osobně je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.

Hodnocení: 100%