Kdyby snad někdo nevěděl, co zkratka SFFH znamená, tak je pod tím skryta trojice žánrů science fiction, fantasy a horor. Nejsem nikterak sečtělý a tento žebříček se v mém životě bude dozajista ještě mnohokrát proměňovat. Zatím v síti mých obdivů uvízlo několik autorů, kteří jsou většinou ikonami všeobecně uznávanými.
Prvním, koho musím zmínit, je spisovatel, na kterém jsem vyrostl a zaryl se mi do srdce o to více. Clifford Donald Simak psal svá díla s lidským a hřejivým nadhledem, smyslem pro spravedlnost a touhou po dobru a míru. Poslední dvě knihy, které vyšly u nakladatelství Triton, si šetřím na zvláštní čas, abych si je opravdu vychutnal, neboť angličtinou nevládnu natolik, abych se poohlédl po jeho tvorbě v originále. Ostatní česky vyšlou tvorbu jsem hltal mezi svými 12 a 18 roky života. Nejvíce se do srdce zaryly sbírka povídek Poselství z vesmíru, kterou řadím na samý vrchol tvorby v SF, dál nelze nezmínit cyklus příběhů shrnutých do knihy Město, která vyšla u nás i pod názvem Když ještě žili lidé. Následují romány Přestupní stanice, Prstenec kolem Slunce, Rezervace goblinů, Čas je ta nejjednodušší věc a Zvláštní mise. Jeho nejslabším u nás vyšlým dílem je Pryč z jejich myslí, kterou řadím spíše do pohádek. Dál s nadějí čekám, že se na českém trhu objeví v kvalitním překladu další jeho tvorba, protože je toho ještě dost, co napsal a co u nás nevyšlo.
Panem číslo jedna ve světě fantasy je beze sporu John Ronald Reuel Tolkien, neboli mistr Tolkien. Jeho dílo je pro mě posvátné stejně jako spánek, myslím na něj s úctou a respektem v tomto žánru bezkonkurenčním. Vše započalo již uhrančivou cestou Bilba Pytlíka za pokladem draka Šmaka. Styl, kterým je příběh odvyprávěn, je navýsost kouzelný a neopakovatelný a tento klenot navíc doplňuje trilogie, do které když se jen zkusím na chvíli začíst, činí mi velké problémy zase přestat. Filmové zpracování Pána prstenů sice dopadlo nad očekávání, přesto je jen drobtem toho, co přednáší knihy...
Do třetice bych dnes přidal autora scifi, kterého nemám zase tolik načteného, jeho pouhé dvě knihy ale zatím jednoznačně stačily na to, aby se vyšvihl na špici. Těmi dvěma knihami jsou Skleník a Nonstop. Čtivé, okouzlující a působivě napsané příběhy Briana Aldisse z nevšedních světů. Také Skleník jsem četl ještě před osmnáctými narozeninami, a to byl čas, kdy se ukládaly do paměti zvláštní příběhy ještě zvláštnějším způsobem, protože na ně člověk vzpomíná s jistou dávkou nostalgie a okouzlení. Dnes mohu jen litovat promarněného času, který jsem v těch letech nevěnoval četbě...
