Jména našich hrdinů...

Kolik jmen si pamatujete ze svých oblíbených příběhů, ať už knižních, seriálových, filmových atd.? Pokud máte nějaký příběh a jeho hrdiny rádi, nebo vám prostě nějak učarovali, určitě ta jména, jako já, nechcete zapomenout. Bohužel má paměť není taková, jakou bych si přál. Nemusím si sice pamatovat to špatné, ale to dobré, co obohacuje naše duše, to bychom si jistě rádi zapamatovali. A takoví hrdinové jsou, ty si chcete pamatovat. A tím nemyslím hrdiny ve smyslu zachraňující svět, ale všechny, kteří jsou Vám něčím blízcí. Někdy zůstane jméno, někdy tvář, někdy pocit, závisí to i na médiu, které k vám promluvilo, aby vám daného hrdinu představilo. Pokud to tu někdo čtete, zkuste dát do komentáře jména těch vašich hrdinů, která se vám zapsala do mysli. U mě jich moc nebude, u Vás, protože Vás neznám, nemám tušení, ale troufám si tvrdit, že taková ta čerstvější ano, ale když se zamyslíte hlouběji do minulosti na své oblíbené filmy, seriály, povídky, romány a další, také jich moc nedáte. A nepodvádějte jejich dohledáváním, protože vím, že to k tomu svádí...

Jdu to zkusit:
Balsa, Tanda, Čagum, Torogai (ta nejčerstvější), Crozier, Harry Peglar, Bridgens, Goodsir, Irving (také čestvá), Bebop, Fey Valentine, Jin, Bishop, Dean Moriarty (asi moje vůbec nejoblíbenější), Repleyová, Naoko, Zenon Balov, Jean-Luc Picard, Data... Ještě pár bych jich asi dal, ale i tak nic moc...

Některé, jak si teď uvědomuji, ale ani nelze zapomenout:
Gandalf, Bilbo Pytlík z Kraje, Frodo, Gimli, Legolas, Glum, Nori, Ori, Thorin Pavéza, Bifur, Bofur, Bombur, Fili, Kili, Oin, Gloin, Balin, Dvalin, Boromir, Harry Potter, Hermiona, Ron Weasley; tady bych mohl ještě dost pokračovat, těmto hrdinům pomohly také filmové adaptace, ačkoliv Hobitovi se zatím zdárně vyhýbám, protože knížku mám opravdu hodně rád...

Některá měla to štěstí, že se dostala přímo do názvu knihy nebo filmu:
Jonathan Strange a pan Norell, Kovboj Bebop, Koralina, Mort, Barbar Conan, Columbo, Carrie, Dracula, Svět podle Garpa, Saturnin, Brendan a tajemství Kellsu, Princezna Mononoke atd...

Některým pomohly vícedílné ságy a seriály. Jiným opravdu zásah do našich srdcí. Ale kdo pomůže těm ostatním, když ne naše vlastní paměť? A přitom je jich určitě dosti, které bychom si rádi zapamatovali. Já například hrdiny z filmů Cesta do fantazie, Vykoupení z věznice Shawshank, Útěk do divočiny atd., nebo z knih Příliš hlučná samota, Hyperion, Nonstop atd.

Nezáleží, že jsou ti hrdinové z různých médií a žánrů neslučitelní, ale jsou to naši hrdinové, něco v nich vidíme, v něčem jim závidíme, v něčem je chceme napodobit a nebo si jen znovu vyslechnout jejich příběh. Každopádně nás ovlivnili a vytvořili z nás nového člověka. Člověka, který je zná a má je ve svém srdci... A to nejmenší, co pro ně můžeme udělat je zapamatovat si jejich jména. A kdo to tak jako já nedokáže, je na čase založit si na ně nějaký zápisník...

Leo Rosten - Pan Kaplan má stále třídu rád

Po měsíci náročného čtení zdoláno. Jak už sám název napovídá, vrhneme se do prostředí důvěrně známého z našich dětských let. Rozdíl je zde v tom, že v lavicích zde nesedí dětští hrdinové, ale dospělí emigranti a přistěhovalci, kteří se rozhodli učit se jazyku země, do níž se přistěhovali, tedy angličtině (což je v českém překladu trochu oříšek). A že je tu pestrá paleta národností od německé a polské přes italskou až po ruskou. Svéráznost národů a vlastenectví postav se zde nezapřou. Dává to snadno vzniknout rozepřím a zápletkám i s tímto základem, vše je ale krásně lidské a vyhrocené situace se vždy uklidní.


Hlavním tahounem všeho dění je samozřejmě svérázná a jedinečná postava pana Kaplana. Páně Kaplanovu logiku si člověk zamiluje bezpochyby, kouzlo jeho osobnosti je nadmíru silné a hřejivé, z pohledu čtenáře nelze s takovým člověkem nesympatizovat. Sympatie s knihou jako s celkem již nejsou tolik silné, neustávající proud slovních hříček, na kterých kniha z velké části stojí, je únavný. Ale i kniha samotná nakonec zanechá na vaší duši stopu, nemálokrát vás pobaví i dojme, můžeme zde jen zatleskat mnohým bravurním přirovnáním, mnoho kapitol je krásně vypointovaných a najdou se i pasáže příjemně filosofické. Nedílnou součástí tohoto magického vzezření jsou pak i neopominutelné barvité postavičky ostatních spolužáků a jejich vzájemné vztahy. 


Pan Kaplan a jeho třída je prostě třída. 80%

Co hledám v literatuře?

Považuji se za literárně negramotného a nesečtělého. Podle mých vlastních měřítek jsem literatuře obětoval mnohem méně času, než bych si přál, často jen bezcílně vysedávám u internetu místo toho, abych vzal do ruky nějakou z mnoha a mnoha knih, které jsem nakoupil v antikvariátech a e-knihkupectvích za řadu let. Mám tu opravdu plno pokladů světové literatury a fantastiky. Spousta knih mě strašlivě láká, když se na ně zadívám, ale jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. A knihy jako Goya, Zápisky z mrtvého domu, Nadějné vyhlídky, Navzdory básník zpívá, Dekameron, Hrozny hněvu, Válka s mloky, My děti ze stanice ZOO, Stříbrný vítr, Sto roků samoty a desítky dalších, dál němě volají...

Jak už jsem řekl, mám tu i spoustu fantastiky, ta si na nedostatek pozornosti může také stěžovat a opravdu tu mám velmi mnoho děl, která už řadu let čekají, ale věnuji se jí přeci jen více. Jak je to možné? Co vlastně v literatuře hledám? Když tak o tom přemýšlím, docházím k závěrům, že poměr pozornosti věnované světové a české beletrie a fantastiky by se zákonitě musel přesně obrátit. V knihách často hledám to, co mnozí - život, srovnání, poučení, ztotožnění. To se v mnohem větší míře a mnohem snáze hledá v beletrii, nicméně pokud se to vše správně a kvalitně povede zakomponovat do science fiction či fantasy, má dle mého názoru toto dílo nejen to, co hledám, ale i jakousi kapku něčeho navíc. To je možná ten důvod, proč sázím na fantastiku více. Je to delší hledání, ale když se to povede, je to opravdu zážitek.

Přesto dál vystupují pochybnosti, zda toto zdlouhavé hledání má smysl a zda by přeci jen nebylo lepší nejprve zvládnout aspoň určité množství takzvané povinné četby, která pro mě již tolik povinnou není, a tak si ji vychutnat bez donucování školních osnov a přísných pohledů učitelů literatury. Vím, že se v ní skrývá mnoho opravdu krásných textů, o něž by byla velká chyba nezavadit.

No, dostal jsem se nakonec v článku mimo rámec toho, co jsem chtěl napsat, tak snad se to příště povede lépe :-)

Moji TOP spisovatelé SFFH (1. část)

Kdyby snad někdo nevěděl, co zkratka SFFH znamená, tak je pod tím skryta trojice žánrů science fiction, fantasy a horor. Nejsem nikterak sečtělý a tento žebříček se v mém životě bude dozajista ještě mnohokrát proměňovat. Zatím v síti mých obdivů uvízlo několik autorů, kteří jsou většinou ikonami všeobecně uznávanými.

Prvním, koho musím zmínit, je spisovatel, na kterém jsem vyrostl a zaryl se mi do srdce o to více. Clifford Donald Simak psal svá díla s lidským a hřejivým nadhledem, smyslem pro spravedlnost a touhou po dobru a míru. Poslední dvě knihy, které vyšly u nakladatelství Triton, si šetřím na zvláštní čas, abych si je opravdu vychutnal, neboť angličtinou nevládnu natolik, abych se poohlédl po jeho tvorbě v originále. Ostatní česky vyšlou tvorbu jsem hltal mezi svými 12 a 18 roky života. Nejvíce se do srdce zaryly sbírka povídek Poselství z vesmíru, kterou řadím na samý vrchol tvorby v SF, dál nelze nezmínit cyklus příběhů shrnutých do knihy Město, která vyšla u nás i pod názvem Když ještě žili lidé. Následují romány Přestupní stanice, Prstenec kolem Slunce, Rezervace goblinů, Čas je ta nejjednodušší věc a Zvláštní mise. Jeho nejslabším u nás vyšlým dílem je Pryč z jejich myslí, kterou řadím spíše do pohádek. Dál s nadějí čekám, že se na českém trhu objeví v kvalitním překladu další jeho tvorba, protože je toho ještě dost, co napsal a co u nás nevyšlo.

Panem číslo jedna ve světě fantasy je beze sporu John Ronald Reuel Tolkien, neboli mistr Tolkien. Jeho dílo je pro mě posvátné stejně jako spánek, myslím na něj s úctou a respektem v tomto žánru bezkonkurenčním. Vše započalo již uhrančivou cestou Bilba Pytlíka za pokladem draka Šmaka. Styl, kterým je příběh odvyprávěn, je navýsost kouzelný a neopakovatelný a tento klenot navíc doplňuje trilogie, do které když se jen zkusím na chvíli začíst, činí mi velké problémy zase přestat. Filmové zpracování Pána prstenů sice dopadlo nad očekávání, přesto je jen drobtem toho, co přednáší knihy...

Do třetice bych dnes přidal autora scifi, kterého nemám zase tolik načteného, jeho pouhé dvě knihy ale zatím jednoznačně stačily na to, aby se vyšvihl na špici. Těmi dvěma knihami jsou Skleník a Nonstop. Čtivé, okouzlující a působivě napsané příběhy Briana Aldisse z nevšedních světů. Také Skleník jsem četl ještě před osmnáctými narozeninami, a to byl čas, kdy se ukládaly do paměti zvláštní příběhy ještě zvláštnějším způsobem, protože na ně člověk vzpomíná s jistou dávkou nostalgie a okouzlení. Dnes mohu jen litovat promarněného času, který jsem v těch letech nevěnoval četbě...

Markus Heitz - Trpaslíci

Fantasy literatury je dnes nepřeberné množství a hledat v ní tu kvalitní a na míru šitou přímo pro vás není jednoduché. Já mohu říci, že Trpaslíci rozhodně nejsou šití pro mě, je to kabát, jehož rukávy bych tahal po zemi. O to větší je pro mne zklamání, neboť tu mám další tři díly a nějak se mi do nich po tom prvním nechce.

Trpaslíci jsou klasickou heroickou fantasy a putování za zničením zla. Dílo mělo dle mého hlavně vykreslit trpasličí svět, představit nám jeho zvláštnosti a sílu. Alespoň já jsem si to od takto pojatého díla sliboval. Leč Heitz pro toto zřejmě není ten pravý, jeho jazyk je nezajímavý až nudný, a i když je čtivý, leckdy mám jako čtenář problém pokračovat. Do toho se přidává předvídatelnost a nalajnovanost příběhu samotného. Postavy někam míří a vůbec nepochybujete o tom, že tam také dojdou. Děj je prostý jakýchkoli zvratů, chybí mu moment překvapení a hlavně emoce. Postavy jsem si nedokázal zamilovat, mnohé pro mě byli jen loutkami plnícími předem daný účel. Život jim nebyl vdechnut. Když už se o to autor snaží, často svou snahu přehání, neustále dokola opakuje jedny a ty samé strachy či zvyklosti jednotlivých protagonistů románu a člověka to po chvíli začne až otravovat. V některých trpaslících jsem dokonce viděl spíše lidi či hobity. I jednotlivým místům, na která se postavy během svého putování dostanou, chybí ona pomyslná jiskra.

Je velká pravděpodobnost, že dám trpaslíkům ještě šanci a budu doufat, že se druhý díl povedl alespoň o trochu lépe.

Hodnocení: 40%

Ljuben Dilov - Let Ikaru

Pro mě osobně je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.

Hodnocení: 100%