Považuji se za literárně negramotného a nesečtělého. Podle mých vlastních měřítek jsem literatuře obětoval mnohem méně času, než bych si přál, často jen bezcílně vysedávám u internetu místo toho, abych vzal do ruky nějakou z mnoha a mnoha knih, které jsem nakoupil v antikvariátech a e-knihkupectvích za řadu let. Mám tu opravdu plno pokladů světové literatury a fantastiky. Spousta knih mě strašlivě láká, když se na ně zadívám, ale jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. A knihy jako Goya, Zápisky z mrtvého domu, Nadějné vyhlídky, Navzdory básník zpívá, Dekameron, Hrozny hněvu, Válka s mloky, My děti ze stanice ZOO, Stříbrný vítr, Sto roků samoty a desítky dalších, dál němě volají...
Jak už jsem řekl, mám tu i spoustu fantastiky, ta si na nedostatek pozornosti může také stěžovat a opravdu tu mám velmi mnoho děl, která už řadu let čekají, ale věnuji se jí přeci jen více. Jak je to možné? Co vlastně v literatuře hledám? Když tak o tom přemýšlím, docházím k závěrům, že poměr pozornosti věnované světové a české beletrie a fantastiky by se zákonitě musel přesně obrátit. V knihách často hledám to, co mnozí - život, srovnání, poučení, ztotožnění. To se v mnohem větší míře a mnohem snáze hledá v beletrii, nicméně pokud se to vše správně a kvalitně povede zakomponovat do science fiction či fantasy, má dle mého názoru toto dílo nejen to, co hledám, ale i jakousi kapku něčeho navíc. To je možná ten důvod, proč sázím na fantastiku více. Je to delší hledání, ale když se to povede, je to opravdu zážitek.
Přesto dál vystupují pochybnosti, zda toto zdlouhavé hledání má smysl a zda by přeci jen nebylo lepší nejprve zvládnout aspoň určité množství takzvané povinné četby, která pro mě již tolik povinnou není, a tak si ji vychutnat bez donucování školních osnov a přísných pohledů učitelů literatury. Vím, že se v ní skrývá mnoho opravdu krásných textů, o něž by byla velká chyba nezavadit.
No, dostal jsem se nakonec v článku mimo rámec toho, co jsem chtěl napsat, tak snad se to příště povede lépe :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat